Do čeho investují, jaká byla jejich první práce, kam si rádi zajdou na dobré jídlo či jaký největší fuckup ve své kariéře zažili? Na toto a mnohem více se v rámci formátu Karlínských 20 ptáme zajímavých osobností nejen českého byznysu. Sled otázek a odpovědí přibližuje ty, o kterých se u nás můžete běžně dočíst, v netradičním světle a dává nahlédnout pod pokličku jejich kariérních úspěchů. Proč Karlínských? Protože právě v této čtvrti, kde sídlíme i my, se často řeší otázky, které jinde v Praze nepadnou.
Tentokrát na Karlínských 20 odpovídá Jaroslav Janouš, spoluzakladatel vývojářského studia Edgy.digital a cestovatelské aplikace Placehunter, která loni získala ocenění v naší soutěži Startup Awards v kategorii Nejpopulárnější startup roku. Které kouty planety objevuje nejraději? Proč už nemá starého dobrého Defendera od Land Roveru? A jak vypadala jeho nejkratší práce v životě?
Zhasínám většinou před půlnocí a než se otočím, tak spím. Nikdy jsme neměl problém usnout, většinou nemám problém ani vstát. Budík zvoní zásadně v momentě, kdy je venku světlo. To je můj hack na vstávání. Průměrně naspím něco mezi sedmi až osmi hodinami.
Zazvoní budík, ten vypnu a vlétnu do sprchy. Telefonu se věnuji až tak půlhoďku po probuzení, a to navíc jen notifikačnímu centru. Co nenajdu tam, není důležité, alespoň ne do té doby, než se přesunu k nám do Edgy.digital v Holešovicích.
Jednoznačně můj Mac v kombinaci s telefonem. Už několik let jsem jablečný fanatik, proto je to orchestr produktů od Applu v kombinaci s aplikacemi Mail, Slack, Jira a Things. Občas používám Figmu a Adobe Creative Cloud pro kreativnější práci.
Každý den jinak. Někdy tričko a džíny, někdy chinos a košile. Záleží, kam jdu a jak se mi chce vybírat. Když se mi nechce, pak jsou to modré levisky a bílé triko z Gentleman Store. A tenisky? Nejsem úplně ujetý na nových sneakers trendech, ale miluji boty On v modelu The Roger Advantage. Ty mám zatím dvoje, ale určitě to tím nekončí.
Nikam se nehnu bez počítače, člověk nikdy neví. Takže počítač, nabíječka, AirPody a klíče.
Jeden už znáte: probouzení se za světla. Potom je jedním „víkendovo-večerním“ life hackem voda. Když se vrátím z večírku po pár drincích, vypiji jí strašně moc (skoro mám pocit, že se utopím). Ale druhý den ráno se cítím, jak kdybych nikde nebyl. Poslední hack můžete využít během celého dne. Když mám škytavku a někdo mi dá napít (ze skleničky v jeho ruce), škytavka je pryč, než položí skleničku.
Moc toho nenačtu, takže určitě film a určitě Triangle of Sadness od Östlunda. Skvělá satirická komedie, která za 2,5 hodiny ukáže, jaký brutální bizár dnešní svět je. Doporučuji, deset z deseti.
Hudba mi jede neustále – doma, v autě, v práci, prostě všude. Nejčastěji mi hraje elektronická hudba, skoro až soft techno. Paul Kalkbrenner, Elderbrook, Fred Again, James Hype nebo Rufus Du Sol. Najdete je v mém každoročním Spotify Wrapped.
Nejde o to kam, ale s kým. Pokud jsou kolem lidi, které mám rád, pak je to všude super. Když bych měl vypíchnout nějaké destinace, Dolomity v Itálii jsou moje srdcovka, na podzim tam máme svatbu. Island a aktivní sopka nebo Madeira byly také super. Na podzim vyrážíme do Indonésie, na jaře do Patagonie. Už teď se těším.
Hi-tech novinky nebo různé gadgety miluji. Nemám moc dobrou vůli vůči impulsivním nákupům, a proto stačí málo, abych začal mít potřebu nějaký ten tech gadget mít. Aktuálně moje pozornost směřuje k ještě vlažným brýlím Apple Vision Pro. Jasně, šílená cena, zvláštní produkt, ale já to asi potřebuji.
Ještě nedávno to byla jedna taková legenda. Land Rover Defender, Station Wagon z roku 2011 v super expediční výbavě. Na výlety a roadtripy do divočiny. Třeba na Island nebo Faerské ostrovy to bylo super. Po Praze už moc ne. Proto jsme mu našli nový domov a pořídili Volvo V90 Cross Country. Ve městě limuzína, na cestách off-road, co se nebojí zabrat. Navíc je to super bezpečné auto. Na blbečky v „mkových“ BMW není nikdo zvědavý.
Úplně skvělá otázka. Jídlo milujeme a s Eliškou, mojí snoubenkou, se pořád chodíme někam cpát. Když zůstanu u Prahy, tak na snídani do Spižírny 1902 nebo Osady. Na oběd nebo večeři do španělské tapas restaurace El Camino, neapolské pizzerie Da Antonio v Dittrichově nebo na Asii do Sia. Hlavní ale je mít při ruce Gastromapu Lukáše Hejlíka. Vlastně nepoužíváme nic jiného – a dokonce jsme ji i naintegrovali do naší cestovatelské aplikace Placehunter.
Když nepočítám takové ty mini výpomoci v pubertě, tak můj první opravdový job při střední škole byl Mekáč. Na pobočce v Palladiu jsem pracoval asi 2,5 roku a po nějaké době jsem měl na starost celou kuchyň a trénink lidí. Na nezletilého docela slušné, ale pak jsem to zabalil a chvíli po střední založil Edgy.digital, kde navrhujeme a vyvíjíme mobilní a webové aplikace.
Tak to byla určitě moje jednodenní one man show pro jednu nejmenovanou banku v Kolíně, kde jsem o prázdninách nabízel opravdu, ale opravdu výhodné kreditní karty. Opět, nebylo mi osmnáct – a když to druhý den zjistili, už jsem tam nebyl. Školení pro navázání kontaktu s kolemjdoucími ve stylu „Dobrý den, zeptám se, nakupujete?“ bylo zlaté.
Pracovat na sobě a dělat, co vás baví a být v tom lepší. Cestovat a nemyslet si, že angličtina je zbytečná. Není a jednou vás to bude brzdit.
Snažím se o to, ale nejsem popravdě nějaký extra znalec. Proto to nechávám na těch, co tomu rozumí a raději zaplatím nějaký ten poplatek za zprostředkování. Dobu, kdy jsem nakupoval cool akcie technologických startupů a firem, už mám za sebou. Třeba Virgin Galactic nebyla úplně ta správná volba. Aktuálně využívám aplikaci Portu a pokukuji po startupu Fingood.
Krypto a tyto futuristické věci jdou mimo mě. Mám nějakou mikro část bitcoinu a jedno NTF, jehož výtěžek šel na podporu ozbrojených sil Ukrajiny. Aktuálně mám to NFT jako tapetu v prohlížeči a doufám, že alespoň trochu pomohlo. Největší investice jsou ale mé dvě firmy, Edgy.digital a Placehunter.
Jedna nejen byznysová rada, kterou se řídím, je to, že všechno špatné je pro něco dobré. Když něco nejde, nemá smysl to lámat přes koleno a po čase pochopím, proč to tak bylo a co pozitivního mi to přineslo.
Zatím (klep, klep), jsem žádný ultimátní fail nepotkal, až mě to překvapuje. Ale kdo ví, třeba mě to ještě čeká.
Nebát se a založit vlastní firmu (projekt), potom ubrat na egu a delegovat na schopné členy týmu.
Nejsem úplně ten typ člověka, co by si někoho vybral a to byl jeho idol. Obecně se snažím obklopovat lidmi, kteří mě v různých směrech inspirují. Mezi ty hlavní patří moje snoubenka Eliška s jejím zapálením pro věc, mamka a její hodnotový koš a můj obchodní partner i kamarád Petr Vobecký.
ZDROJ: https://cc.cz/dolomity-jsou-srdcovka-ted-se-tesim-na-patagonii-rika-zakladatel-aplikace-placehunter/
Categories: Sia