Můžeme si pomáhat
Jana Najbrtová pomáhá starším lidem dlouhodobě, nyní se snaží spolupracovat s nově vznikajícími organizacemi. Jednou z nich je SousedskaPomoc.cz, možností pomáhat je však mnohem více. Několik tipů, jakou pomoc lze využívat i nabídnout, najdete na konci článku.
Pomáhat starším se rozhodla už ve dvanácti letech kvůli svojí babičce, která později onemocněla Alzheimerovou chorobou, a také kvůli tatínkovi. „Když jsem se narodila, bylo mu čtyřiašedesát let,“ vysvětluje. Nyní už pátý rok vede nadaci Seniorem s radostí.
Za normální situace zprostředkovává Jana Najbrtová seniorům lekce cvičení, angličtiny, právní poradenství, psychologickou pomoc nebo rady ohledně finanční gramotnosti. Organizuje také mezigenerační setkávání, vyhledává pro své klienty částečné pracovní úvazky. Její nadace sdružuje kolem sto dvaceti dobrovolníků, aktuálně jich má díky registrům k dispozici několik tisíc. Dobrovolníci se jí hlásí přímo, využívá také facebookové skupiny a další weby.
Místo lekcí jógy teď Jana prostřednictvím zmíněné nadace doporučuje starším lidem videa s návody, jak procvičit tělo i hlavu, ale hlavně jim nakupuje, zařizuje a rozváží obědy. Koordinuje dobrovolníky, kteří kromě nákupů venčí psy či vyzvedávají léky přes e-recept. Shání zdravotníky, kteří jsou schopni píchnout injekci nebo pomoci třeba s umytím vlasů těm, kteří by momentálně neměli nikam chodit. Domlouvá psychologickou pomoc na telefonu.
„Volají mi senioři, kteří se ocitli odřízlí od partnera, protože jeden je v pečovatelském domě a druhý doma. Snažíme se, aby dostali nějaký starší tablet a minimální tarif,“ říká Jana. S nabídkou rozvozu obědů oslovila s kolegyněmi stovku restaurací po celé republice, minulý pátek odstartoval zkušební provoz rozvozem třiceti jídel z restaurací Vinohradský parlament a Sia. O dodávkách jedná Jana i s Globusem, který má rozsáhlou síť prodejen.
STÁT SE OSOBOU BLÍZKOU
Nadace Seniorem s radostí se zabývá také komplikovanými případy, kde je pomoc obtížná až nemožná. „Ozvala se nám paní, která sem přijela na návštěvu z Holandska, kde je vdaná. Momentálně se neumí dostat zpět domů a manžel Holanďan s ní přestal komunikovat.“
Řeší rovněž situaci třiaosmdesátiletého kardiaka, který se bojí, aby se k němu v případě infarktu zdravotníci dostali. „Legálně a eticky si od něj nemůžu vzít klíče. Takže s právníkem řešíme návrh smlouvy o jejich uložení do nějaké schránky, která bude uvolněna pouze v případě žádosti od zdravotníků. Zároveň bychom se museli oficiálně stát osobou blízkou, aby nás lékaři o jeho stavu mohli informovat.“
V DOČASNÉ ROLI KURÝRA
Jana se snaží spolupracovat i s nově vznikajícími organizacemi. Jednou z nich je Sousedská pomoc, která vznikla zhruba před deseti dny. Lidé, ochotní pomáhat, se mohou registrovat na webu a zvolí si roli, která jim je nejbližší.
David Vrbský se přihlásil jako kurýr, běžně vozí turisty do zahraničí. Pronajímá také zkušebny kapelám, ale ani jeden z těchto způsobů obživy teď nemůže provozovat. „Mám dodávku a osobní auto, zatím jsem jednou vezl roušky z Brandýsa do Prahy. Počítám s tím, že zájem bude růst, celý projekt se teprve rozjíždí,“ říká po několika dnech fungování webu.
Tomáš Policar je dispečerem v kurýrní službě, kde vzhledem k množství práce mimo kancelář zásadně ubylo zásilek. Rozváží proto nákupy nebo roušky podle požadavků v interní aplikaci, kterou naprogramoval další dobrovolník, vývojář Lukáš Huňka.
Gabriela Pecková, která si vybrala roli dispečerky, rozděluje dobrovolníkům práci. „Dispečerkou jsem i v běžném zaměstnání, rozděluju zakázky převážně opravářům. Protože jde o přímé návštěvy klientů, tak i téhle práce ubylo,“ vysvětluje.
Marie Hervertová z Litoměřic se zaregistrovala jako švadlena. Normálně studuje pedagogickou fakultu v Olomouci a brigádničí v kavárně. „Škola i kavárna zavřely, a protože jsem od dětství koukala mámě pod ruce u šicího stroje, odpočívám teď u šití roušek.“
Nejprve rouškami vybavila rodinu a známé. Poté se rozhodla pomoc rozšířit a kamarád jí poslal link na web Sousedské pomoci. „Moje roušky jsou trochu komplikovanější, protože do nich všívám filtrový papír a také drátek, aby se lépe přizpůsobil tvar okolo nosu. Jedna mi trvá asi patnáct minut, zatím jsem jich ušila přes osmdesát.“
Další možnosti, kam se obrátit v případě, že potřebujete pomoc, nebo se naopak chcete zapojit jako dobrovolníci:
