Za hospodské i zaměstnance se bude bít Apron
Sedmnáct osobností české gastronomie včetně Tomáše Karpíška z Ambiente nebo třeba šéfkuchařů Zdeňka Pohlreicha, Radka Kašpárka či Jana Punčocháře podepsalo Otevřený dopis provozovatelů restaurací a kaváren k dopadům nařízení proti koronaviru, v němž po vládě žádají záruky přímé finanční pomoci ze strany státu. Zároveň se všichni podepsaní stali zakládajícími členy Asociace restauratérů Apron, k níž se mohou přidat všichni majitelé restaurací, kaváren a barů z celé České republiky. „Upřímně věřím, že za chvíli budeme mluvit za co nejvíce hostinských a desítky tisíc zaměstnanců,“ říká majitel Café Louvre Sylvio Spohr, jenž je rovněž mezi signatáři dopisu a nově vzniklá asociace si jej zvolila za svého mluvčího.
Jak a z čího popudu tato iniciativa vznikla?
Ačkoliv v gastronomii u nás jako všude jinde panuje lehká řevnivost a každý po očku sleduje, co dělá ten druhý a v čem je lepší, zároveň platí, že se všichni známe a panují mezi námi přátelské vztahy, což je strašně fajn. Za stávajících okolností bylo zřejmé, že je nejvyšší čas něco dělat, že se musíme ozvat. S Tomášem Karpíškem a Danielem Kronďákem z Ambiente a Ondřejem Rákosníkem z Aromi jsme se rozhodli svolat schůzku, která se uskutečnila 21. března. Václav Vojíř nám pro ni poskytl prostory Bugsy’s baru, takže měla i náležitou „podzemní“ atmosféru. Pozvali jsme na ni další majitele restaurací, které známe. Vybírali jsme je jednak podle počtu zaměstnanců, protože o nich je naše iniciativa především, ale také podle toho, aby to byly výrazné osobnosti, jejichž jméno má v gastronomii váhu. Podstatná pro nás byla také rychlost, nechtěli jsme čekat, až nás bude třeba sto, ale dát o sobě vědět co nejrychleji a dostatečně důrazně. Kluci z Ambiente na schůzku připravili text otevřeného dopisu adresovaného vládě a jejímu předsedovi a na místě jsme ho všichni podepsali. Je pod ním sedmnáct podpisů, zastupujeme několik desítek podniků a více než tři a půl tisíce zaměstnanců. Dopis jsme odeslali, byl doručen a dostal své jednací číslo. Zároveň nám přišlo sdělení, že úřad vlády má na vyjádření 30 dnů, věříme ale, že se naše záležitost nějak posune dřív.
Jaký konkrétní cíl dopisem sledujete? Co přesně požadujete?
Žádáme jasně formulované záruky přímé finanční pomoci ze strany státu. To nejzásadnější, co potřebujeme vyřešit, je zaměstnanost, kterou chceme udržet. Není ale v silách nikoho z nás si zaměstnance dlouhodobě držet a vyplácet jim mzdy, když podniky mají nulové nebo jen minimální příjmy. Už teď je navíc jasné, že i kdybychom za několik týdnů znovu otevřeli, naše tržby se propadnou na čtvrtinu toho, kde byly před koronavirem. Nikdo rozumný není ochoten vzniklou situaci sanovat z úspor nebo se dokonce zadlužit. Zodpovědnost by měl převzít stát. V našem otevřeném dopise připomínáme zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, v němž je jasně uvedeno, že „stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními“. Trváme na tom, že řešením není pozdržení plateb daní ani částečná náhrada mezd a už vůbec ne poskytnutí bezúročných půjček. Celé řadě podnikatelů v gastronomii teď hrozí insolvence a kdo je v insolvenci, peníze si půjčovat dokonce ani nesmí. Neakceptovatelné je pro nás i částečné uhrazení nákladů na mzdy. My všichni platíme dost vysoké daně a taky nemalé sociální pojištění – a tohle je přesně situace, kterou by mělo sociální pojištění pokrýt, mělo by se využít k udržení zaměstnanosti. Pokud budeme nuceni zaměstnance propustit, půjdou na pracák a stát to stejně zaplatí na podporách. Proč ale, když se to dá vyřešit už teď a bez všeho toho zmatku kolem?
Kdo všecho patří k signatářům dopisu? A mohou se k vám přidat další?
Kromě Tomáš Karpíška a Daniela Kronďáka, Ondřeje Rákosníka či Václava Vojíře, které jsem již zmínil, jsou pod naším otevřeným dopisem vládě podepsáni ještě Jan Boroš, který provozuje šestadvacet restaurací Potrefená Husa, Miloš Hodan a František Koutal za síť pizzerií Grosseto, David Petřík za restaurační skupinu Together, Riccardo Lucque, jenž vedle Aromi vlastní ještě dalších sedm restaurací, Lubomír Osuský, kterému patří mimo jiné vloni otevřený pražský Červený jelen a několik podniků v Plzni, Ladislav Starka, jenž provozuje třeba bar La Bodeguita del Medio nebo restauraci La Casa Argentina, a Libor Vedral, jehož jsou restaurace Mincovna, Tiskárna a Potrefená husa Národní, ale také mediálně známí šéfkuchaři a restauratéři Radek Kašpárek, Zdeněk Pohlreich, Jan Punčochář a Emanuele Ridi. Jen u dopisu ale nezůstalo. Abychom mohli postupovat společně a hájit zájmy všech restauratérů, rozhodli jsme se založit asociaci, kterou jsme nazvali Apron. Včera jsme zprovoznili webové stránky www.asociace-apron.cz, jejichž součástí je jednoduchý formulář o pěti políčkách, prostřednictvím nějž se k nám mohou přidat i ostatní.
Máte v plánu nějaké další kroky?
Rádi bychom rozšířili členskou základnu nové asociace. Upřímně věřím, že za chvíli budeme mluvit za co nejvíce hostinských a desítky tisíc zaměstnanců. S plánem dalšího postupu jsme vyčkávali na včerejší mimořádný projev Andreje Babiše a na případná opatření či návrhy, s nimiž vláda přijde. Žádná nabídka pomoci zatím ale na stole není, takže se podle toho musíme zařídit. Dnes máme další schůzku a rozhodneme o dalším postupu.
Co by teď mohlo pomoct nejvíc?
Rychlá reakce vlády. V souladu s krizovým zákonem máme nárok na úhradu škod. Potřebujeme tudíž okamžitou informaci, zda a jak se peníze dostanou k našim zaměstnancům, jestli přes nás, nebo přímo, a zda nám budou odpuštěny odvody v podobě důchodového a zdravotního pojištění a daně ze mzdy. Pro nás je to jediná šance, jak stávající situaci vyřešit. Jinak se celá řada podniků dostane do insolvence a jejich zaměstnanci skončí na úřadu práce.
Jak současnou situaci prožíváte vy osobně? Jaké kroky a opatření jste v Café Louvre přijali?
Máme okénko a snažíme se zaměřit na nabídku hotových jídel s sebou. Ve všední dny v poledne si k nám sem tam někdo pro oběd zajde, o víkendu, když je hezky, prodáme spíš nějakou tu kávu, dort nebo koláč. Za normálních okolností je nás osmdesát a deset učňů, teď jedeme v deseti lidech. Rádi bychom ale do práce povolali i ty ostatní, tak se pokoušíme vymyslet, pro koho bychom mohli vařit. Kdyby měl někdo nějaký nápad, budeme rádi za tip. Osobně obdivuju třeba agilnost a obětavost Zdeňka Pohlreicha, který teď vaří pro polici a hasiče, a pomáhá tak nám hospodským vylepšit mediální obraz. Co si budeme povídat, anketu popularity by naše profese s vysokou pravděpodobností nevyhrála. To ale neznamená, že bychom měli v tomto našem souboji s vládou prohrát.
Jak se podle vás změní gastronomický trh po koroně?
Určitě si lidé budou práce víc vážit – a čím delší tahle zkušenost bude, tím hlouběji se do jejich hlav zapíše. Jako mávnutím kouzelného proutku najednou ti, kteří dříve hudrovali a nadávali, zjistí, že je vlastně fajn být mezi hosty a plnit jim jejich přání. Na druhé straně nás ale čeká hluboký propad. Hranice nejspíš ještě dlouho zůstanou zavřené, a tak budeme závislí pouze na místní klientele a její ochotě utrácet. A úplně na rovinu – současná situace způsobí, že všichni zchudneme a budeme vážit každou korunu. Zchudnou i turisté, takže si rozmyslí, zda a kam po otevření hranice cestovat a kolik peněz za to vynaložit. Bude trvat hodně dlouho, než se vrátíme tam, kde jsme byli před koronavirem.
Zdroj: https://www.atbars.com/2020/03/24/za-hospodske-i-zamestnance-se-bude-bit-apron/
